pondelok, 4. septembra 2017






        ŠTVRTÁ ISTRIJSKÁ KOPÁČSKA EXŠN....II časť
        Táto výprava mala byť jednou z najslabších. Vyrazili sme 5 augusta  štyria v jednom aute, a vrátili sme sa 14 augusta
         v noci siedmy v dvoch autách..... Umenie je urobiť z ničoho niečo. A to sa nám podarilo aj tentokrát. Obe posledné
         expedície boli prakticky náhodne pozbierané na celkom poslednú chvíľu. Viacero ľudí to vzdalo v posledné hodiny
         pred našim odchodom tak že kopec problémov ale stálo zato to nevzdať. Vždy to stojí za to. (zatiaľ 99 foto)

            V zahraničí si spomenieme aj na našu malú jaskyňu Ľudmilu....
             Tradičný výkop jednou nohou po vydarenej tretej akcii v jaskyni....
              Úplne náhodne sa dala dohromady táto partia dosť nesúrodá, ale predsa napokon splnila poslanie ďalšieho
              speleologického prieskumu vo Vergotinskej jaskyni...
               Silvio Legovič berie náš prieskum vážne a posiela už do prieskumu aj svojich ľudí....
             Pred prvým fáraním sme si prezreli priepastku hneď vedla.
             Diviak... Kazimír pozerá kostrové pozostatky na dne priepastky. Uložili sme tu na dne 12 m hlbokého priestoru
             teplomer
            Dopredu prezradím na dne sme namerali plus 12,5 stupňa Celzia pri vonkajšej teplote 35 stupňov... Táto jaskyňa
            bude v spojení v tunelovkou v ktorej momentálne pracujeme. Je od nej vzdialená sotva 20 metrov....
               Výprava preobrovská ...... velrybárska nekonala se protože nejeli sme na velryby ale na mrože....
            Tu našiel Kazo medzi vrstevnatosťou vrstvu konglomerátov..
             Optimistický nástup do prvej akcie. Získali sme pre vec Kazimíra Silvio ho uvolnil ku nám do služby. Pre nás je
             to veľká výhoda, pôvodne sme len 4 členné družstvo. Kazimír nás robí údernejšími...
              Nástup družstva na prvú akciu.
            Prvá akcia bola výkonom vôbec najvýdatnejšia....
             Skládka je dosť plná....          
             Klúčové na tejto práci je oduševnenie čelbárov.... a ich skúsené oko a zápal pre prieskum.
                Ako dokumentarista sa radím do stredu reťaze aby som to mal všade rovnako ďaleko.... Na čelbu sa
                dostanem dva krát za akciu na začiatku a na konci akcie preto že nechcem zdržovať a makám v reťazy, ale
                nemám potom možnosť korigovať prácu na hrote.
             Presne takto som to nechcel aby sa Mišo za každú cenu prefrézoval na druhú stranu. Mali sme sa zakopať
             o 15-20 cm nižšie aby bol prienik pohodlne a volne priechodný a neupchávali sa výhľady do strán. Keby sme tie
             3 metre prekopali hlbšie a vytiahli všetko von videli by sme hneď v prvý deň poriadne do plazivky doprava a mohli
             sme hneď na druhej akcii korigovať výkop tým smerom a dopadli by sme ešte lepšie ako sme dopadli. Mišo predierajúc
             sa v tesnej plazivke akurád získal odpor k ďalšej práci a to čo našiel na druhej strane ho so slabým svetlom ani
             trochu nenadchlo ba naopak sklamalo, až na tretej akcii sme zistili že situácia vôbec nie je tak čierna ako ju vykreslil.
             Hneď ma aj cepoval že aj v Malej Fatre som sa zasekával len v takýchto beznádejných flekoch kde nikdy nič nebolo.
             Čím túto prácu už dopredu odpísal. Takto tu zafungoval aj Peťo Kozoň a rovnako ma cepoval že mám príliš
             veľké očakávania Lenže tu ide o celkom iný prípad, sme v celkom inom krase. Ale je to v poriadku veci sa dejú
             ako sa dejú a s tým sa často nedá nič robiť. Napokon bolo všetko dobre, tak ako malo byť.
             Začíname snahou prehlbovať chodbu a vyrovnat terénnu vlnu ktorú musí prekonávať prepravka.. Magda riadne
             zarezávala. Práve vďaka nej sa uskutočnili všetky 4 akcie na Istrii. Takú aktivitu sme v jednom roku na Istrii ešte
             neuskutočnili. Napriek minimálnej podpore mnohých čo slubovali sa akcie uskutočnili a priniesli cenné informácie
             a postupy v prekopávané sa cez terra rosou zaštuplované časti rozsiahlej jaskynnej chodby...
              Silvio na inšpekcii sa vracia z čelby.... Máme výhodu že máme hneď v prvý deň pomoc aj domácich jamarov.
            Druhá vergotinská jaskyňa smeruje k tej našej tunelovke a teraz už predpokladám že sa bude k nej pripájať
            Niekde v tom hlavnom tunely ktorým sa prekopávame nadol. Už Silvio tvrdil že je tu pod nami veľký systém a ja
            tomu verím svedectvom je samotná Jama Baredine a ostatné priepaste v okolí a je ich teda dosť.
            Nejaká kožená časť výstroja
             Nálezy sa množia....
            Naj zaujímavejší kus keramiky čo sme tu našli a zdá sa že aj najstarší. Našiel sa takmer pod metrovou vrstvou
            ílu vo vzdialenosti 11 m v chodbe.
             A v hlavnej chodbe sa našiel takýto kúsok..... podobný ale väčší sme našli minulý rok
            Vyliezanie z tesnej plazivky....
              Všetko pekné kvietka v tej kamennej dóze.....
            Mišo má zaslúžene dosť. Pre tentokrát stačilo.....
              Otec a syn Legovičovci.....
             Hodnotenie nálezov. Kazimír si s tým moc poradiť nevedel....
            Vergotinská jaskyňa je pre nás v Aragonite už niečim čo sme hodne poznačili a čo nás hodne poznačilo...
            Zelené útočisko pred slnečnou vyhňou vonku....
            Do archeologickej sondy sa pomalí rúcajú bloky z boku výkopu....
            Škoda že je Aragonit takou malou skupinou že nemá viac aktívnych členov. V tejto jaskyni sme to napriek
            nepriaznivej situácii v skupine pekne rozbehli....
             Sedem statočných v príjemnom polotieniku.....
            Nino Legovič v jaskyni riadne mákol.....
            Už sa tešíme na člapot morských vlniek a chladivý kúpel..... Skončili sme až neskoro o 16.00 hod. Tak dlho sme
            ešte čas pri práci nenatiahli.... a to len preto aby sme naťahyli 50 prepraviek
             Odchádzame plážovo naladení:-)
            Mišo a Veronika Plavá lagúna.....
              Na útesoch....
             je more búrlivé......
             Neni nad relax v takejto vodičke.....
            Hlbočina medzi útesmi.....
              Slnko zapadá za ostrovy.....
              Hotujeme sa k foteniu v kamennej nádrži....
            Anna Komerički a Marian Marovič na jamarskej základni
             Parta bola na tejto poslednej letnej akcii výborná....
            Všetci boli OK ale Tomáš horskáč špecilaizovaný na záchranu v jaskyniach bol v kolektíve absolútnou empatickou
            jednotkou. Díky Tomáši....
             Podnikli sme aj štvrtú jaskyniarsku akciu v Juránskom vreci.....
            Previedli sme meranie v Juránskej jaskyni. Výška stropu na dne merané leserom 18 - 20 m. Portál má výšku 14 m.
            Sklon svahu okolo 27 stupňou do mínusu. Jaskyňa má hĺbku  cca - 20 m, vrátane našej sondy
               Ešte že som mal tie dve nové svetlá lebo len málokto mal poriadnu čelovku.... takmer nikto nemal rukavice ešte že
               som zobral niekoľko párov a sám som pracoval bez nich i bez kombinézy...
            Pauzička cez ktorú medzi nás prišiel Silvio zo Synom.... Boli sme radi Silvio konečne dorazil, často slúbil a nemohol..
             Túto zákrutu budeme musieť sfrézovať..... a ísť s chodbol o pol metra nižšie....Tu bude dopravný uzol. Už teraz
             tu máme väčší priestor. Tu bude ďalšia prepriahačka:-)
            Ako na módnej prehliadke....:-) Aragonit v tomto roku funguje len v zahraničí. Doma sa už nikomu nechce ani len
            zakopnúť...
             Potrebujeme tu viac náradia. Mali sme len jednu motyčku treba kúpiť ešte jednu.... uživia sa tu už
             dvaja  i traja čelbári. Dvaja kopú jeden nakladá:-) Na uzle pri prepriahaním Traja a ďalší dvaja vzadu pri ťahaní
             smerom von z jaskyne. V jaskyni potrebujeme 8 ľudí plus jeden náhradník kvôli fotodokumentácii na ktorú všetci
             najviac hundrú. Ale bez fotiek by nikto neveril a nevedel že tam pracujeme...
            Matroš už budeme musieť ťahať omnoho ďalej do chodby. Priestor sa plní....
             Kazimír pri vzpieraní prepraviek
                V jaskyni kolovalo korunovačné.....
            Dvaja čelbári Nino a Michal....
             Tomáš pri znižovaní dna chodby.....
             Mišo pracne prehĺbil plazivku.....
              Spoločňáky boli celkom vydarené....
             Došiel pitný režim:-)
              Flaška spravila všetkým mimoriadnu radosť....
            Škoda že neposlali to pampeliškové.... to tu chýba....  Matúšu sluboval že na jeseň donesie.....
             Bacha nech tá fľaša nespadne z tej prepravkyyy....
            Juro pobehuje po jaskyni bosí, kde to len videl....
             Kúpala kačička v kamennom bazéne.....
            Veronika dostal na tejto tretej akcii volno akurát musí prisvecovať
            Ťahačka dnes ostala na Magdu..
            Chcel som na poslednej akcii aby sme naťahali 40 nákladov. No výkon sa znižoval pribúdajúcov vzdialenosťou
            od čelby. Pri 31 nákladoch sme spravili prestávku čo som radšej nemusel
            Chcel som pozrieť stav na čelbe a to bola chyba mali sme doťahať 40 a potom som mal dokumentovať...
            Magda pracuje ako dlho v jaskyniach nepracovala.....
             Čelbári vyliezajú zo svojich stanovíšť.....
             Využívam to na spoločné foto.....
             Tak stálo to zato tento rok na Baredine....
             A potom opäť zaliezame do výkopu ....
             V kamennom kvetináči...
            S Tomášom si ideme posvietiť na čelbu..... budeme musieť odpratať aj ten nános vpravo....
               Podvečerné posedenie po spoločnom fotografovaní.....
             Toto stúpanie chodby sa bude musieť zglaišachtovať.... Je to tu síce tvrdšie ale ak bude druhá motyčka
             a pajser pôjde to rýchlo... tak že nesmieme zabudnúť aj na ten pajser....
             Dostal som sa na záver poslednej akcie fotiť na čelbu. Fotenie tu nikto nemá rád zdržuje a všetci už chcú byť pri mori:-)
             Ulámané kváple hovoria o tom že tu preliezali zvieratá melesi... Ulomené stalagnáty svedčia o sadaní sedimentu
             smerom dovnútra po svahu. Mišov skepticizmus o márnosti našich snáh ten tu vôbec nebol na mieste. len zbytočne
             otupoval celé naše snaženie
               Tak že napokon celkom slušný priestor..... fotím však len ako z rýchlika lebo nás vzadu všetci naháňajú....
             Že je tu klenba rozsiahla som zistil až z tohoto záberu.... Je badať v popredí na dne aj puklinu v ílovom nánose.
             Všetko sa tu gravitačne sunie po šikmine niekde nadol do neznáma Sediment sa tu trhá nadol vlastnou váhou čo
             znamená že by sa to tu niekde mohlo zalomiť do hĺbky
            Ďalej v jaskyni by mohla byť pekná výzdoba.....
             Tomáš sa súka dolu hlavou ku zúženiu na konci objaveného priestoru......
             Voda tu stekala strmo nadol a doprava...
            Striedačka nad vchodom do vykopanej chodby....
            Tu by sa dala chodba prehlbovať práve z dosiahnutého priestoru....
            Mať tu tak jaskyniarsku partu ešte jeden deň by sme mákli a vedeli by sme presne čo je pred nami.... Tu už
            bola trpezlivosť spoločenstva na hrane. Mišo to naháňal už len do hôr a o žiadnej ďalšej akcii v tejto jaskyni by už
            nechcel ani počuť, rovnako tak ani Magda. Som rád že dali tieto 3akcie. Bude to už na ďalšom mančafte ak
            nejaký na jeseň bude
            Veru a keď vešiam tieto fotky zisťujem aké neskutočne ťažké je pokúšať sa zložiť piatu jesennú výpravu.
            Nikoho tento pohľad do volnejšieho priestoru moc nevzrušuje. Aj keby to bolo u nás doma budem mať problém
            zohnať niekoho aby to šiel somnou prekopať. Aj ľudia čo celé leto nemohli a odkladali to na jeseň napokon nikde
            nemôžu ísť preto že majú neustále frmol.
             Tomáš chodbu pekne prefrézoval..... Magduš nesie pásmo....
             Meriame dĺžku našej chodby.  Dostali sme sa do diaľky 15 metrov a napravo od nás je kanál s ďalším novým
             priestorom zrejme väčším na aký sme narazili za touto plazivkou....
            Teda aspoň dúfame.....
             Opúšťame Noru.... Toto je svah ktorý musíme zrovnať aby sme mohli plynulejšie ťahať prepravky a aby sme
             zlikvidovali úsek s plazivkami. Chodba musí byť riadne priechodná...
               Krásavci...:-)
             K doťahaniu posledných 9 prepraviek som už nemohol nikoho presvedčiť.... ale bol som nadšený objavom nového
             výhľadu do volnejšieho priestoru
            Pri odchode od jaskyne sme dali tradične nohu hore. Zakončili sme tak letnú jaskyniarsku sezónu na Istrii...
            Vypadá to tak že som tu odkázaný len na náhodne pozliepané partie dobrovolníkov. Inak to zrejme už nebude
            Kolektívne hodnotím túto akciu na Baredine ako veľmi vydarenú a úspešnú napriek tomu že sa sem tam problémik
            vloudil....




TANKOVÝ URAGÁN

V Rusku se dnes slaví den tankistů – profesionální svátek tankistů a stavitelů tanků. Byl vytvořen v roce 1946 nařízením Prezidia nejvyššího sovětu SSSR na počest zásluh obrněných a mechanizovaných vojsk ve druhé světové válce.
Jednou z velkých etap války se stalo nevídané řádění posádky sovětského tanku T-28 po Němci okupovaném Minsku v červenci roku 1941. Jediný tank jezdil po městě a zuřivou palbou z děla a kulometů likvidoval hitlerovskou bojovou techniku a živou sílu.
Súvisiaci obrázok
Probíhal 12. den války Německa proti SSSR Na začátku července u Berezina jel tank T-28 řidiče seržanta Dmitrie Malka v koloně ustupujících jednotek. Po náletu německého letectva byl poškozen motor, zkušený mechanik ale tank dokázal opravit, zůstal ovšem pozadu od své jednotky.
U krajnice přišli k tanku major-tankista Basečkin a čtyři frekventanti dělostřelecké školy: Nikolaj Pedan, Alexandr Račickij, Fjodor Naumov a Sergej (jeho příjmení není známo). Takto se u seržanta Malka objevila nová posádka.
Vojska ustupovala, do týlu ale nespěchala. Major Vasečkin byl zkušeným velitelem a Dmitrij Malko k roku 1941 prošel již čtyřmi válkami — Španělsko, Chalchyn gol, sovětsko-finskou a účastnil se Pochodu osvobození (západní Bělorusko). Rudoarmějci se rozhodli, že cestou na východ přejdou přes Minsk, který byl obsazen Němci. Doplnili bojové zásoby v opuštěném skladu a vyjeli cestou na hlavní město Běloruska.
Tanky Guderiana na začátku července útočily na Běrezinu ve vzdálenosti 90 kilometrů od okupovaného Minsku, sovětský T-28 v ulicích města nevyvolával zvláštní pozornost Němců, kteří v létě 1941 často používali ukořistěnou techniku.
Průnik
Tankisté překonali po mostu řeku Svisloč. V oblasti městské tržnice jim vyjela naproti kolona německý motocyklistů, T-28 do ní nalétl a protivníka rozstřílel z děla a čtyř kulometů. Posádka následně zničila dva německé nákladní vozy, obrněný transportér Hanomag a desítky německých vojáků u budovy likérky. Při průchodu městem T-28 tlačil nepřítele a rozstřílel fašisty na ulicích a v parku Gorkého (tam byl vojenský kemp).

Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt Ruský Tank T 28
Během minského řádění šest sovětských tankistů zničilo či poškodilo okolo 10 tanků a obrněné techniky protivníka, 14 nákladních vozů a tři dělostřelecké baterie. Němci utrpěli značné ztráty své živé síly — asi 360 vojáků a důstojníků. Odvážná posádka projela Minsk po ulicích Vorošilova, Lenina, Sovětské a Proletářské. Docházely náboje, Němci nakonec pochopili, co se děje. Na T-28 stříleli z protitankových zbraní, čelní pancíř ale vydržel zásah a major Vasečkin zničil německé protitankové dělo spolu s jeho posádkou.
T-28 téměř vyvázl z města, na okraji Minsku v oblasti Kalvarijského hřbitova ale byl zasažen do boku dělostřeleckou baterií a začal hořet. Rudoarmějci opustili stroj, bojový úkol byl v tento moment splněn.
Osud posádky
Major Vasečkin opustil tank přes velitelský poklop, opětoval palbu z kulometu TT, byl ale zabit hitlerovci. V boji zemřel také Alexandr Račickij a Sergej (příjmení není známo). Kulometník pravé věže Nikolaj Pedan se dostal do zajetí, ze kterého byl osvobozen až za čtyři roky. Vyléčil se v armádě a v roce 1946 byl demobilizován. Nabíječ děla Fjodor Naumov se skrýval u místních obyvatel, následně se přidal k partyzánům. Bojoval do roku 1943. Po těžkém zranění byl evakuován do týlu.
Starší seržant Malko se dostal z Minsku a následně se skupinou odstupujících prošel bojem až ke své jednotce. Bojoval v tankových jednotkách celou válku, 16krát mu hořel tank, vyměnil několik strojů. Ke dni vítězství byl ve východním Prusku, důstojník, zástupce velitele tankové roty. Přesně tři roky po památném řádění, 3. července 1944 se jako poručík ocitl v osvobozeném Minsku na místě dávného boje a uviděl vrak svého T-28…

Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt Ruský Tank T 28
Později, na jaře roku 1945 americká kontrarozvědka vyslýchala německého majora Rudolfa Hale, který byl zajat v oblasti Rura. Během výslechu jim major vypověděl, že v létě roku 1941 v Minsku jeho a jeho rotu s technikou téměř zcela zničil sovětský tank T-28, který se objevil neočekávaně. Tuhle výpověď americké velení poskytlo sovětským orgánům Rudé armády. Nikdo tehdy výpovědím tankisty Dmitrije Malka a německého důstojníka Rudolfa Hale nevěřil. Až v roce 1966, kdy Nikolaj Pedan potvrdil fakta, byl Malko vyznamenán za minské řádění Řádem Vlastenecké války I. stupně. Střední tank T-28
Během německé okupace a po osvobození Minsku si mnozí obyvatelé města všímali ohořelého vraku sovětského T-28 nedaleko od Komarovského trhu.
Je možné, že sláva nejlepšího tanku druhé světové války T-34 zastínila osud bojového bratra, středního tanku T-28, ale na začátku 40. let se jednalo o strašnou zbraň. Kirovský závod mezi lety 1933-1940 vyprodukoval 503 kusů, T-28 byl považován za nejsilnější střední tank na světě, účastnil se polského pochodu Rudé armády a zimní války ve Finsku, kde demonstroval vysokou bojovou efektivitu. Poslední bojové použití T-28 bylo v roce 1944.

Tank měl čelní pancéřování o tloušťce 80 milimetrů, boční o tloušťce 40 milimetrů. Měl tři věže, vážil 30 tun. Toto monstrum bylo vyzbrojeno 76 milimetrovým dělem a čtyřmi 7,62 milimetrovými kulomety s možností palby po celém kruhu. Náboj T-28 dokázal prostřelit pancéř o tloušťce 50 milimetrů na vzdálenost 1 kilometru. Letecký motor o výkonu 500 koní umožňoval tomuto tanku dosahovat rychlosti přes 40 kilometrů za hodinu, překonávat protitankové příkopy a další bariéry. Radiostanice zajišťovala spojení na vzdálenost až 60 kilometrů. Posádku tvořilo šest lidí. V roce 1941 měla Rudá armáda k dispozici asi 250 opravitelných tanků T-28, což byla mocná síla. Pokud by na začátku války nedocházelo k takovým dezorganizacím a všichni tankisté mohli být zapojeni do boje s drzostí a mistrovstvím majora Vasečkina a seržanta Malka, mohly být výsledky roku 1941 jiné.
https://cz.sputniknews.com/svet/201709105951101-t28-nemci-minsk/


| Upravit | Smazat
Kua tak to bol mazec
O tom by mali natočiť film
Během minského řádění šest sovětských tankistů zničilo či poškodilo okolo 10 tanků a obrněné techniky protivníka, 14 nákladních vozů a tři dělostřelecké baterie. Němci utrpěli značné ztráty své živé síly — asi 360 vojáků a důstojníků.
Tak tomu sa povie Tankový uragán
Fakt by sa to malo sfilmovať tých 6 chlapov by sa malo právom zapísať do histórie

Pohon EmDrive odporujúci zákonom fyziky podľa NASA naozaj funguje

Výsledky testov NASA o „nemožnom“ pohone EmDrive odhaľujú, že kontroverzný pohonný systém naozaj funguje a je schopný vo vákuu generovať pôsobivý ťah. Ponúka vraj neuveriteľnú možnosť dostať sa na Mars za 70 dní, a to bez paliva.

Okolo EmDrive sa vedie už niekoľko rokov vášnivá debata. V prípade úspechu by mohol poskytnúť nový a účinný spôsob vesmírneho cestovania. Koncept však čelí tvrdej kritike, pretože zdanlivo porušuje najzákladnejšie zákony fyziky. EmDrive odporuje tretiemu Newtonovmu zákonu pohybu, nazývanému aj zákon „akcie a reakcie“. V NASA Eagleworks Laboratory sa vlani pokúsili raz a navždy overiť alebo vyvrátiť fungovanie EmDrive. Doposiaľ práca nebola predložená na preskúmanie oponentom, no teraz bolo schválené publikovanie dokumentu vo vedeckom časopise Jour­nal of Pro­pul­sion and Power. Pozrieť si ho možno na tejto adrese.
arc.aiaa.org/.../1.B36120
Dokument ponúka jasný prehľad o experimentálnyc h nastaveniach a výsledkoch pokusov. Odborníci posúdili metodiku experimentov ako primeranú.

Základom EmDrive je asymetrická medená dutina v tvare kužeľa s mikrovlnami vnútri a veľkým otvorom na jednej strane. Nie je tu žiadny hnací plyn či emitované elektromagnetic ké žiarenie, ktoré by tlačilo zariadenie v určitom smere. Štandardná fyzika teda hovorí, že by nemalo dochádzať k ťahu. Napriek tomu však mikrovlny vyvíjajú ťah spôsobom, ktorý vedci nedokážu vysvetliť.
Len tak jednoduché je to
Podľa zistenia vedcov môže zariadenie produkovať ťah 1,2 ± 0,1 milinewtona na kilowatt energie vo vákuu, podobný je ťah aj na vzduchu. Na porovnanie, iónové motory môžu poskytnúť až 60 milinewtonov na kilowatt, ale vyžadujú si palivo, ktoré pridáva na hmotnosti a obmedzuje dojazd. Fungujúci EmDrive by vyžadoval len elektrickú energiu, ktorá by sa mohla vyrábať solárnymi panelmi. Optimalizovaný EmDrive by teda bol pravdepodobne efektívnejší ako iónový pohon.
Podľa zistenia vedcov môže zariadenie produkovať ťah 1,2 ± 0,1 milinewtona na kilowatt energie vo vákuu, podobný je ťah aj na vzduchu. Na porovnanie, iónové motory môžu poskytnúť až 60 milinewtonov na kilowatt, ale vyžadujú si palivo, ktoré pridáva na hmotnosti a obmedzuje dojazd. Fungujúci EmDrive by vyžadoval len elektrickú energiu, ktorá by sa mohla vyrábať solárnymi panelmi. Optimalizovaný EmDrive by teda bol pravdepodobne efektívnejší ako iónový pohon.
i.ytimg.com/.../...













Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára